Když máte koutky nahoru, všechno jde líp, říká flašinetář a loutkoherec Jan Kostroun z Jesenice u Prahy.
Lásku k divadlu zdědil po babičce, herečce vinohradského divadla Marii Brožové. Absolvoval DAMU, mnoho rolí odehrál v loutkových divadlech, natáčel pro rozhlas, televizi a film, i zahraniční. Několik sezón působil jako externí sólista činohry Národního divadla, hrál v Národním divadle marionet a v divadle Ta Fantastika. Deset let byl správcem loutkářské sbírky divadelního oddělení Národního muzea v Praze.
K hraní loutkového divadla jsem se vrátil v důchodu a k loutkám jsem si pořídil flašinet,“ vypráví Jan Kostroun. „Flašinet používali už staří lidoví loutkáři, jako byl například Matěj Kopecký. Nejprve jsem hrál divadlo pro kamarády a jejich děti, ale flašinet si začal žít svým vlastním životem. Tu a tam mě požádal některý z přátel, abych mu zahrál na křtu jeho knížky, na vernisáži či na oslavě narozenin. Tam mě viděl hrát někdo další a už se to rozjelo.“
Jan Kostroun vystupuje s flašinetem na poutích, jarmarcích a na dalších místech, jako vysloužilý voják ve švejkovské čapce, jako žižkovský Pepík v pruhovaném tričku a šátku s puntíky nebo v saku a v buřince. Fotí se s dětmi, povídá si s lidmi a snaží se rozdávat radost.
Flašinet
Flašinet, skoro už zapomenutý hudební automat z přelomu 19. a 20. století, kdysi vyhrával k tanci a poslechu na ulicích měst a na venkovských poutích. Často také doprovázel loutkářské produkce. Dynamika melodie řízená otáčením kliky, barevnost tónů a hezký tradiční design flašinetu, spolu s kostýmem flašinetáře, dokážou navodit jímavou, nostalgickou atmosféru starých časů. Můžete si vybrat ze stovky melodií, starších i současných.
„Ten můj přístroj vyrobila firma Roháč – Juráň z Olomouce, jsou v něm staré flašinetářské melodie, ale i moderní kousky. Je to replika staršího flašinetu, ale sofistikovanější, aby se tam vešlo více melodií. Při vystoupení nestojím jako tvrdé y, povídám si s lidmi, fotím se s dětmi, dám jim čepici na hlavu a rodiče mají krásnou vzpomínku z pouti. A hlavně se u toho usmívám. Protože když máte koutky nahoru, všechno jde líp, i to hraní na flašinet.“
Vzpomínky na babičku
V roce 2020 Jan Kostroun uspořádal a vydal vzpomínky své maminky Dagmar Lhotové na babičku, herečku Marii Brožovou. Kniha nazvaná Mít mladé srdce, s podtitulem Marie Brožová a sága rodu Brožů, se zmiňuje také o dědečkovi, Karlu Lhotovi. Středoškolském profesorovi, bytovém architektovi a divadelním výtvarníkovi, který spolupracoval s architektem Adolfem Loosem při realizacích v Plzni a Praze.
Jolana Nováková, Český rozhlas Region, 15. 1. 2024
