9. 8. Praha – Flašinet žije!
Prokazuje to už 3. ročník stejnojmenného mezinárodního setkání flašinetářů v Praze. Jednodenní festival zahájili hráči a majitelé hracích strojků na Kampě.
Jením z nich byl Ivan Kontko, který přijel ze slovenské Nitry. Pan Kontko Rádiu Impuls řekl, co je jedním z předpokladů hry na flašinet. „Kroutit klikou dokáže každý, ale jestli je také každý ochotný se postavit na ulici a bavit lidi. To musí jít od srdce. Když to tam není, tak můžou mít lidé jakékoli historicky hodnotné verglíky nebo flašinety, prostě je na tu ulici nevytáhnou a nebudou hrát,“ zamyslel se flašinetář Kontko.
Do Prahy nakonec přijelo 17 majitelů flašinetů od nás, ze Slovenska, Polska, Německa, Rakouska a Švýcarska. Právě západní Evropě je tradice flašinetů stále živá…
Alan Hejma, Regiony, Rádio Impuls, 9. 8. 2016
Flašinetáři všech zemí, spojte se! V centru Prahy ukázali své dovednosti umělci z celé Evropy
Letos již potřetí se v úterý 9. srpna sešli v Praze flašinetáři z celé Evropy. V rámci jednodenního festivalu Flašinet žije! si návštěvníci užili písně známé i vážné z mechanických strojků poháněných ručním pohonem.
Potkat jste je mohli na třech koncertech, které během dne proběhly v 10 hodin Na Kampě vedle Karlova mostu, ve 14 hodin v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a od 19 hodin v Českém muzeu hudby.
Celá akce zároveň upozornila na samotný fenomén flašinetů, který býval neodmyslitelnou součástí všech venkovních zábav předminulého století a jehož tradice je dnes udržována díky nepočetné skupině nadšenců z celé Evropy.
„Flašinet neboli kolovrátek je mechanický hudební nástroj, kde je hlavním pohonem lidské sádlo a čistý vzduch,“ přiblížil flašinetář Jan Bondra princip dřevěných hracích strojků opatřených ruční klikou a vzduchovými píšťalami. Médium, na kterém jsou skladby zaznamenány, je u flašinetu váleček s kolíčky, u jiných typů hracích strojů je jím perforovaný papír.
Prazskypatriot.cz
V Praze zahráli flašinetáři z několika zemí světa. „Kouzelné skříňky“ rozezněli na Kampě i v kostele svatého Mikuláše
Dřív než rádio vyhrával lidem gramofon a ještě před ním flašinet. A teď různé druhy těchto hracích skříněk můžete vidět naživo v Česku.
Včera zahráli flašinetáři v Praze, ale navštíví i další česká města. Na třetí Mezinárodní setkání flašinetářů přijeli do Prahy majitelé těchto hracích skříněk z Polska, Německa, Rakouska, Slovenska nebo Švýcarska.
Zahráli na pražské Kampě, kde si také diváci vyzkoušeli hru na tento nástroj. Následně flašinetáři vystoupili i v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí.
Diváci v prvních řadách mohli slyšet kromě hudby i zvláštní zvuky, které do melodie nepatřily. „To je práce měchu, který tam je a který dává vzduch do píšťal. Ale ty zvuky patří k flašinetu přirozeně, jen na ulici se to ztratí,“ říká Ivan Gontko, flašinetář ze Slovenska.
Jeho flašinet je 60 let starý. Je to vlastně taková kouzelná skříňka, u které flašinetář otáčí klikou a tím hraje píseň, která je zaznamenána na válci nebo na děrovaném papíru.
Flašinetáři zahrají ještě ve středu na mezinárodním setkání v Liberci, 13. srpna na Pekařovské pouti u Hanušovic a příští týden znovu zatočí klikou u svých flašinetů na dvoudenní akci v Brně.
Český rozhlas – Radiožurnál, 10. 8. 2016
11. 8. Liberec – Liberecký flašinetář
Rok od roku vyšší účast, rok od roku bohatší přehlídka hracích skříněk a rok od roku větší zájem ze strany veřejnosti. Tak by se dal ve zkratce shrnout mezinárodní festival Liberecký flašinetář, jehož 7. ročník odstartoval ve středu 10. srpna před libereckou radnicí. Na náměstí Dr. Edvarda Beneše tak po roce opět zavládla atmosféra dob dávno minulých.
Dobové kostýmy, dobová atmosféra a především nenapodobitelně znějící hudba linoucí se z unikátních hracích skříňěk, z nichž některé jsou staré i přes sto let, přilákala na náměstí Dr. Edvarda Beneše stovky zvědavých návštěvníků. A každému, kdo již festival trochu zná, muselo být na první pohled jasné, že je opět rekordní. Letos se totiž do Liberce sjelo úctyhodných 53 flašinetářů z 9 zemí – České republiky, Slovenska, Německa, Francie, Švýcarska, Rakouska, Slovinska, Polska a dokonce i Japonska.
O slavnostní zahájení třídenního festivalu, který je již tradičně součástí programu kulturního Léta na náměstí, se postaral náměstek primátora pro školství, sociální věci, cestovní ruch a kulturu Ivan Langr. „Jsem moc rád, že mohu stát na prahu startu festivalu flašinetářů a myslím, že všichni, kdo si jej nenechají ujít, ocení nádheru těchto krásných strojů. Je to pastva pro oči i pro uši a já věřím, že si alespoň na chvíli budu moct vyzkoušet tou kličkou zatočit a poznat, jaké to vlastně je. Jsem rád, že tento jedninečný festival v Liberci máme a věřím, že bude úspěšně pokračovat i v dalších letech, protože jde o výjimečnou věc, která se na rozdíl od popových či rockových koncertů běžně vidět nedá,“ uvedl při slavnostním zahájení Langr a popřál přihlížejícím krásné zážitky.
Festival Liberecký flašinetář pokračuje na různých místech v Liberci i ve čtvrtek a v pátek, kdy v 11.30 hodin vyvrcholí závěrečným koncertem v kavárně Kino Káva. S festivalem se také tradičně pojí výstava v Severočeském muzeu, která letos čítá osm panelů plných pohlednic s motivy flašinetů. Jde o část sbírky německého sběratele Joachima Petschata.
Flašinet je přenosný hudební nástroj, většinou poháněný klikou, který reprodukuje předem „nahranou“ hudbu. Původně pochází z východní Asie, kde se objevil někdy před pěti sty lety. Do Evropy se rozšířil v první polovině 18. století, kde se reprodukovaná hudba později stala častým potěšením pro společenskou smetánku. Paradoxem je, že časem se flašinety rozšířily natolik, že se dostaly až k chudině a staly se symbolem pouličních umělců, kteří s hracími skříňkami putovaly od vesnice k vesnici, vydělávaje si na živobytí.
Zajímavostí je, že výroba flašinetů měla velkou tradici právě na Liberecku, a to díky Augustinu Riemerovi, který v polovině 19. století založil v Chrastavě firmu Riemer Kratzau, která po dalších sto let vyráběla žádané flašinety, piana a orchestriony.
Na setkání flašinetářů v Liberci přijely poprvé i Japonky
Desítky různých melodií včera při točení klikou vyluzovaly kolovrátky rozmístěné na náměstí před radnicí v Liberci. Místní i turisty svým hraním bavili pouliční umělci z devíti zemí oblečeni do dobových kostýmů. Šlo o tradiční zahájení mezinárodního festivalu flašinetářů, který se ve městě koná posedmé.
Letos přijelo na třídenní akci rekordních 53 flašinetářů, poprvé je zastoupeno Japonsko. „Přijely dvě Japonky. Jsou na turné po Evropě,“ uvedl spoluorganizátor akce Jiří Volný.Setkání flašinetářů se v Liberci koná v srpnu pravidelně od roku 2010. Zatímco před 100 lety pouliční umělci putovali od vesnice k vesnici a hraním si vydělávali na živobytí, dnes hlavně bavili přihlížející. „Když někdo něco dá, tak dá, ale dělám to hlavně pro zábavu. Ta muzika je zvláštní, extrovní,“ uvedl jednasedmdesátiletý Jiří Šesták ze Strakonic, před jehož flašinetem ležela čepice, do níž lidé mohli házet drobné.
Flašinety se těšily oblibě zejména koncem 19. století a v první třetině 20. století. Hrávali na ně často váleční vysloužilci, invalidé a chudina. Jejich písně bývaly o vraždách nebo nešťastných láskách, tedy takových událostech, které měly posluchače upoutat. Tradice je do dnešních dnů udržována díky nadšení a píli nemnoha lidí, kteří flašinety a jiné hudební stroje sbírají, restaurují nebo sami sestavují. Dnes mohli lidé v Liberci obdivovat nástroje staré několik měsíců i desetiletí. Na náměstí byly jednoduché staré dřevěné flašinety i kolovrátky hýřící barvami a zdobené figurkami ze dřeva.
Jedním z nejstarších byl flašinet Jiřího Šestáka z roku 1904. Získal ho před 15 lety. Po prodělané mrtvici si ho pořídil místo saxofonů. „Jsem muzikant,“ uvedl Šesták. Za rok s flašinetem absolvuje 40 až 50 akcí, nejčastěji jezdí po poutích. „Nejvíc hraji v Českém Krumlově, tam to má největší úspěch,“ dodal. Podle něj zájem veřejnosti o vystoupení flašinetářů roste. Patrné to bylo i dnes na náměstí před radnicí, kolovrátky byly v obložení zejména rodin s dětmi. V centru Liberce budou flašinetáři točit klikou u hracích strojků ještě ve čtvrtek, další vystoupení se uskuteční v opravovaném kině Varšava a kulturním centru Lidové sady. „V kině budeme hrát v bývalém filmovém sále, v Lidových sadech podle počasí ve velkém sále, nebo venku,“ upřesnil Volný. S festivalem je tradičně spojena výstava v Severočeském muzeu. Letos je na osmi panelech část ze sbírky pohlednic s motivy flašinetů. Sbírka čítající asi 1000 kusů patří německému sběrateli Joachimu Petschatovi.
12. 8. Hanušovice
Hanušovice – V Hanušovicích na Šumpersku se letos už podruhé sešli flašinetáři z různých koutů Česka, ale také z Francie nebo Švýcarska. Hudebníci se snaží připomenout umění, které neodmyslitelně patřilo k lidové zábavě minulých staletí, a právě Hanušovicko výrobou flašinetů proslulo. Hrací skříňky budou ve městě hrát až do zítřejšího večera.
Flašinet neboli kolovrátek vznikl v 18. století ve Francii nebo v Itálii a původně měl sloužit k tomu, aby se podle melodie, kterou hrál, učili zpívat ptáci. „Já jsem zastánkyní takových akcí, protože v Hanušovicích se toho dříve mnoho neudávalo,“ pochvaluje si starostka města Ivana Vokurková.
13. 8. Pekařov – Pekařovská pouť
Flašinetáři z šesti zemí světa obsadí v sobotu Pekařov na Šumpersku. Atmosféru doby z přelomu 19. a 20. století navodí jazýčkové i píšťalové flašinety, ale i dobové oblečení majitelů těchto nástrojů. Lidem se flašinetáři představí také ve Velkých Losinách, v Hanušovicích i v Rapotíně, stěžejní část setkání se odehraje v Pekařově. Právě Pekařov má k flašinetům mimořádný vztah, v osadě se totiž tyto nástroje vyráběly.
„Sjede se tady 25 flašinetářů z Čech a Moravy, přijedou také z Polska, Německa, Francie, Švýcarska a Slovinska. Jsme jejich zastávkou na šňůře po Evropě,“ řekl dnes ČTK Martin Černohous z občanského sdružení Obnova kulturního dědictví údolí Desné. Rozdíl mezi tuzemskými a zahraničními flašinetáři podle něj lidé nepoznají, pokud hrají na stejný typ nástrojů. V zahraničí je však tradice hlubší, flašinetáři jezdí většinou v párech a často hru doprovázejí zpěvem, uvedl Černohous.
Většina z hudebníků přijede s malými přenosnými flašinety, buď jazýčkovými, nebo píšťalovými. Někteří však vlastní i velký píšťalový flašinet, který může dosahovat rozměrů až dva metry a na místo jej dopravují například vozíkem. Letos bude ještě na setkání chybět největší píšťalový flašinet z firmy Franz Kolb&Söhne, který pořádající sdružení zakoupilo ze soukromých sbírek. „Dovezli jsme jej z Německa a flašinet už rok podstupuje náročnou rekonstrukci. Doufáme, že se jej podaří představit příští rok,“ doplnil Černohous. Již dříve uvedl, že jde o flašinet o délce 1,5 metru, který Kolb vyrobil a který je pouze asi ve třech exemplářích na světě.
Flašinetáři v dobovém oblečení se představí lidem nejprve v pátek v ruční papírně ve Velkých Losinách a v hostinci na Rychtě v Hanušovicích. V neděli je budou moci spatřit lidé také v Rapotíně, kde budou vystupovat před místním kostelem.
Setkávání flašinetářů má v Pekařově dlouhou tradici. V osadě se před druhou světovou válkou vyráběly v dílně Franz Kolb&Söhne varhany a flašinety. Někdejší zemědělec Kolb tehdy svými výrobky zásoboval celou Evropu i svět. O množství a kvalitě vyrobených nástrojů svědčí i velký počet dochovaných flašinetů v muzejních a soukromých sbírkách nejenom v tuzemsku, ale i v zahraničí.
V Pekařově zahrály desítky flašinetů, jejich majitelé zde měli sraz
Pekařov – Rušno bylo v sobotu u kaple Nanebevzetí Panny Marie v Pekařově. Konala se zde tradiční srpnová pouť, která je spojena s mezinárodním srazem flašinetářů. Své hrací přístroje různých velikostí představilo kolem třiceti lidí, účastníci dorazili nejen z České republiky, ale také třeba z Polska, Slovinska, Švýcarska a dvě dámy dokonce až z Japonska.
Klikou flašinetu také pilně točil Rostislav Všetečka, který s manželkou přijel z Prahy. Manželé vlastní takzvaný žebrácký flašinet, kterých se prý v republice příliš mnoho nezachovalo. Všetečkovi přístroj před několika koupili v dezolátním stavu, ale podařilo se jim ho úspěšně restaurovat. „Nejdříve jsme myslili, že to ani nepůjde, hodně součástek chybělo nebo byly poničené. Ale nakonec se podařilo, i když nás to stálo nemalé peníze. Flašinet je starý zhruba sto let a ani tehdy nešlo o levnou záležitost,“ řekl Rostislav Všetečka. Jeho flašinet pochází z Jindřichova Hradce.
Tyto stroje tehdy kupovali obce či farnosti a zapůjčovali je nejchudším lidem či válečným invalidům, aby si mohli hraním vydělávat na živobytí. „Výdělek flašinetářům opravdu stačil jen na základní potřeby, rozdíl byl také, jestli hráli ve větším městě, kde byli lidé štědřejší, nebo chodili po vesnicích,“ dodal Rostislav Všetečka. V Pekařově se pouť konala již potřinácté a podobně dlouhou tradici mají i srazy flašinetářů. Na oživení takřka zaniklé osady má zásluhu spolek Obnova kulturního dědictví údolí Desné. Jeho členům se po mnoha letech práce podařilo zachránit kapli, kde se nyní konají příležitostně mše i koncerty. Na svá místa na malém hřbitově také vrátili část náhrobků původních obyvatel Pekařova. Nyní se spolek snaží zrestaurovat velký píšťalový flašinet, který pochází z dílny Kolbů. „Přístroj jsme zakoupili ze soukromých sbírek v roce 2010, jeho oprava se již chylí ke konci,“ uvedl Martin Černohous ze sdružení Obnova kulturního dědictví údolí Desné.
Pekařov byl ještě před druhou světovou válkou větší obcí, kde žilo kolem tří stovek obyvatel a rodina Kolbů zde vlastnila výrobnu varhan a flašinetů. Vesnici po válce potkal osud společný místům v českém a moravském pohraničí – opuštěná obydlí se nepodařilo znovu osídlit. Noví obyvatelé, kteří přišli z naprosto odlišného kulturního prostředí, nebyli v podhorské oblasti spokojeni. Většinu domů vyrabovali a odešli jinam. Velká část opuštěných budov byla v Pekařově koncem 50. let srovnána se zemí. Zůstalo jen několik domů, které dnes slouží k rekreačním účelům.
denik.cz, Hana Kubová, 15. 8. 2016
15. – 16. 8. Původně sloužily k výuce zpěvných ptáků. Flašinety rozezněly centrum Brna
Brno – Hudebníci jako z osmnáctého století se v pondělí v Brně sešli na Mezinárodním setkání flašinetářů. Sedmý ročník události zahájili flašinetáři z osmi světových zemí na dvoře Paláce šlechtičen, za doprovodu vodičů marionet se pak koncert přesunul do brněnských ulic.
Kolemjdoucí mohli odpoledne v okolí náměstí Svobody slyšet hudbu z flašinetů a také zpěv jejich majitelů ze Slovenska, Slovinska, Německa, Švýcarska, Itálie, Francie, Polska nebo Japonska. Událost organizuje technické muzeum v Brně ve spolupráci se spolkem Muzejní maringotka. „Cílem akce je podpora flašinetářství jako zapomenutého řemesla v současné uspěchané době,“ vysvětlil jeden z pořadatelů Petr Nekuža.
Flašinety vznikly v osmnáctém století a původně sloužily k výuce zpěvného ptactva novým melodiím. Hlavní uplatnění však našly všude tam, kde se hudba provozovala na veřejnosti, na ulicích, poutích, v zábavních podnicích a divadlech. „Dnes existují nástroje píšťalové, jazýčkové i elektronické. Každý přitom funguje trochu jinak. Jeden z nejstarších je jazýčkový flašinet. V něm je veškerá hudba naklepána na válci, kam se vejde většinou šest až osm písní, “ popsal flašinetář Rostislav Všetečka.
Dvoudenní hudební program v úterý v Českobratrském evangelickém chrámě Jana Amose Komenského završí benefiční koncert na podporu asociace APPLA pomáhající lidem s autismem.
RŮŽENA MACHÁLKOVÁ, Brněnský deník, 15. 8. 2016
Flašinet nehraje jen „odrhovačky“. Zvládne vážnou hudbu, jazz, swing i chorály
V Brně skončilo mezinárodní setkání flašinetářů. O tom, že flašinet žije, se mohli v uplynulých dnech přesvědčit účastníci několika tradičních festivalů v Praze, Liberci, a v Pekařově.
Tradice tohoto žánru je podle flašinetáře Jana Bondry udržovaná díky nepočetné skupině nadšenců z celé Evropy:
„Historie flašinetu není úplně jasná a zdokumentovaná. Ví se, že mechanická hudba a předchůdci flašinetů přišli z Orientu. Nejdříve to byla výsada jenom královských dvorů, potom se flašinety dostávaly do šlechtických rodin a pak mezi měšťany. Až nakonec mezi prostý lid.“
Flašinet Jana Bondry je vyrobený v roce 1930 v Belgii a hraje na papírové kartony, v nichž každý otvor představuje notu a její délku. Flašinet má tři rejstříky a podobně jako u varhan může měnit výšku tónu, barvu a sílu zvuku.
Hudebníci vyvrátili představy o flašinetech jako o nástrojích nevalné kvality
Melodie ze svých nástrojů vyloudili flašinetáři z Česka, Německa, Rakouska, Švýcarska, Slovenska a Francie. Hudebníci, oblečení do dobových kostýmů, vyvrátili představy o flašinetech jako nástrojích nevalné zvukové i technické kvality. Na flašinet zazněly „hašlerky“, swing, vážná hudba i jazz. Podle německých flašinetářů lze děrované papíry získat i s novými aranžemi.
Dřevěné hrací strojky jsou opatřeny ruční klikou a vzduchovými píšťalami, uvedl Petr Balog, kurátor sbírky automatických hudebních strojů v Českém muzeu hudby:
„Není to tak, že by ten stroj hrál sám o sobě. Pořád je tam přítomný lidský faktor, i když je to jen otáčení klikou. Tím totiž určujete dynamiku přehrávané skladby. Vynikající flašinetáři s tím umí dělat různé zvukové efekty. Flašinety získaly ty dnešní kontury, jak je známe dnes, v 18. století. Marie Terezie po válkách vydala výnos, kterým povolovala různým válečným veteránům, ale i žebrákům přivydělávat si za pomoci těchto nástrojů na ulici.“
Takhle známe flašinetáře z filmů pro pamětníky. Stojí na rohu a hrají a hrají. Londýnský parlament dokonce vydal výnos, který určoval, ve které dny může flašinetář hrát.
„Dokonce český časopis Dalibor z roku 1879 uvádí stížnosti pražských občanů. Ti to už nemohli poslouchat. Pořád dokola hrála ta samá písnička. To se změnilo počátkem 20. století, kdy to už nebyla jednotvárná píseň, která trvá minutu a půl. Místo okolíčkovaného válce se začal zavádět papírový perforovaný pás. Na jeden válec se vešlo osm až deset skladeb. Flašinetář jenom jemně posunul válec doprava nebo doleva a přístroj začal číst jinou stopu z toho válce.“
Jak dodal Petr Balog, ve 2. polovině 19. století se tak lidé mohli setkat s pochody, valčíky, mazurkou.
„Dřív tyto nástroje sloužily i v kostelech. Nahrazovaly dokonce varhany, protože byly levnější. Z flašinetů tady zněly různé žalmy, chorály, církevní písně. Využití je skutečně různé.“
Zvuk flašinetu v kostele a na ulici je úplně jiný
aký je rozdíl mezi hraním na ulici a v kostele? To je otázka pro slovenského flašinetáře Ivana Gontka:
„Jsou podle mě dva zásadní rozdíly. Repertoár si vždy vybírám podle toho, jestli jde o sakrální prostor nebo ulici. Druhý rozdíl je samozřejmě v pocitech. Je jiné hrát na ulici, kde se jinak komunikuje s posluchači, je to volnější. Zatímco sem přijdou lidé skutečně za zážitkem z hudby, možná za jejím duchovním rozměrem. To jsou dva zásadní rozdíly v hraní na ulici a v kostele.“
To potvrzuje i jedna z posluchaček v kostele sv. Mikuláše v Praze, paní Zdena: „Na koncert jsem přišla cíleně a je to úchvatné. Je velký rozdíl být na Kampě a teď v tomto prostoru. Ten zvuk je úplně jiný.“
Posledním tradičním výrobcem flašinetů byl Josef Kameník, který sídlil na Vyšehradě. A poslední flašinet vyrobil roku 1946.
Český rozhlas, Rádio Praha, 16. 8. 2016
Program konference sekce Flašinety a hrací stroje
Technické muzeum v Brně
- Přivítání účastníků (J. Bondra)
- Organizační informace (P. Nekuža) – Festival information
- Medailonky členů (všichni) – Each member short presentation
- Asakusa, H. Takashima – Flašinet a Japonsko – Barrel organ in Japan
- Nové webové stránky cz (P. Pařízek) – New web pages flasinet.cz
- Veřejné osobní informace na webu cz/clenove – Public personal information on webpages flasinet.cz/members
- Evropský projekt – Evropský slovník mechanické hudby – European project – European mechanical music glossary (EUMMG)
- Program koncertu v kostele (P. Pařízek, D. Pokludová, P. Burdková)
Program 16. 8. 2016
- Severi, F. Pedrazzini – krátké představení, short presentation
- Roaux – Příběh papírového pásu – Story about cardboard
- Burdková – Krátké pojednání o německé hračce a výrobě děrovaných pásků – Short description of germany toy and setting paper rolls
- Švejda – Češi v Les Gets – Czech group in Les Gets
- Pařízek – Duše plná koleček – Soul full of clockwork
- Pařízek – Metelkův mechanický betlém – Mechanical bethlehem by Mr Metelka
- Bot – Flašinety v Polsku – Barrel organs in Poland
- Petschat – Výstava mechanických hracích strojů v Lipsku 2015 – Exhibition about mechanical music in Leipzig
- Krátké shrnutí letošního festivalu – short evaluation of this year festival (J. Bondra)
