K památce Žitné brány, která stávala na konci Žitné ulice o málo níž, nežli je dnes kavárna „Demínka“ a stržena byla úplně do konce května 1876, budiž tu dovoleno přičiniti několik poznámek. Kdo v letech těch prošel Žitnou bránou a podíval se po pravé ruce dolů do úvalu pod hradbami, spatřil malý domek se šindelovou stříškou, obložený hranicí polenové dříví. V domku bydlíval starý Haisz (1818-1899), kolovrátkář a písničkář, vlastenec, oblíbená tehdy pražská figurka. Hrával po Praze na kolovrátek, doprovázeje své písničky vlastním českým textem, písničky které dávno již upadly v zapomenutí. Nejlepší z nich byla „Češka“, ale i ostatní byly provanuty zápalem vlastenectví. Proto se Haisz přečasto střetl s úřady, které mu zakazovaly zpívati jeho české skladby. Později se přestěhoval do Podskalí a pak už jeho stopy mizí jako zmizeli všichni, kdo jej znali. Pak tu zmizely také staré domy, zmizely hradby, zbořena byla i stará brána…
Málokdo ví, že Žitná brána vyobrazena je (či byla?) sgraffitem na štítu domu čp.1614 v Sokolské ulici vedle domu obecního.
