Flašinetář Tomáš Kopek oznámil 20. března 1859 ve 22 hodin svému domácímu Arnoštu Bláhovi, v jehož domě obýval světničku, že mu jeho žena náhle zemřela. Úmrtí své ženy sdělil také své sestře Marii, která pak s ním šla do jeho světničky, kde bratrovu ženu oblečenou jen v košili uviděla ležet v posteli mrtvou.
Druhého dne ráno hlásil Kopek smrt své ženy lékaři dr. Novákovi, který se odebral hned k mrtvé. Jenom se na ni zběžně podíval a bez překážky vydal ohledací list, podle něhož Markéta Kopková zemřela na ochrnutí srdce. Těsně před pohřbem se však ozval mezi lidmi hlas obecného svědomí, takže tentýž lékař navrhl soudu, aby bylo soudně provedeno i vnitřní ohledání mrtvoly. Na základě pitvy dne 24. března 1859 oznámili soudní znalci nález: Markéta Kopková zemřela násilnou smrtí následkem úderů způsobených jí zaživa druhou osobou, nejspíše velikým tlakem na hruď a žaludkový důlek, neboť rukověť hrudní kosti a některá žebra byla zlámána, jaterní lalok, tento k životu velmi důležitý orgán, byl roztržen; smrt byla pravděpodobně způsobena znemožněním dýchání jako důsledek strašlivého tlaku na přední plochu hrudníku a bránice, čímž i hrudní koš byl prolomen.
Kopek byl při ohledání mrtvoly lhostejný, jen se přitom jídlem sytil. Již dříve, 22. března, u soudu vypravoval, že jeho žena ve spánku náhle zemřela přirozeným způsobem a uváděl, že asi přes půl roku si naříkala na bolesti u srdce. Při soudním ohledání mrtvoly namítal, že jeho žena den před smrtí upadla s košem bramborů na zádech. Znalci však usoudili, že pouhým upadnutím se nemohla tak zranit.
Při soudním slyšení 24. března na základě jednoznačného posudku soudních lékařů se Tomáš Kopek přiznal a vylíčil, jak svou manželku ve spánku přepadl a zavraždil.
Tomáš Kopek by již od svého mládí přihlouplý a líný, dary ducha byl málo nadán, jeho výsledky ve škole za sedm let byly velmi slabé. Potom se sice vyučil obuvnickému řemeslu i vykonal několik tovaryšských cest, ale více se živil příležitostnou nádenickou prací a žebráním. Byl všude znám jako velký jedlík. V roce 1849 se seznámil s Markétou Loudovou, kterou si pak na radu své matky a v naději, že má peníze, vzal za ženu. Podle křestního listu byla Markéta o pět let starší, ale podle Tomášova i obecného mínění vypadala o dvacet let starší než on. Nouze ho dohnala k tomu, že si vyžádal povolení chodit s kolovrátkem – flašinetem; koupil si jej za ženiny peníze, chodil s manželkou a kolovrátkem po světě, přičemž ona kolovrátek nosila. Tu a tam musel vyslechnout od posměvačných lidí pichlavé poznámky ke stáří své ženy, že by mu „bába“ mohla být matkou a podobně. Tím postupně v něm uzrávala myšlenka, jak se své ženy zbavit.
Ke konci masopustu v roce 1859 odešel s flašinetem sám a v Horosedlech se seznámil s vdovou Marií, které namluvil, že je vdovec a bezdětný a že si ji vezme. Ta jeho slovům uvěřila a dokonce ho nechala několik dní u sebe. Po návratu domů uzrálo v jeho mysli, v níž se plně usídlila vdova Marie, pevné rozhodnutí zavraždit Markétu. Znovu odešel, aby pobyl několik dní u své milé; vrátil se 19. března s předsevzetím, že manželku uškrtí. Koupil jeden a půl žejdlíku kmínky, pili oba a usnuli. Ale on zaspal. V neděli 20. března šel ráno i odpoledne s manželkou do kostela. Večer dopili kmínku ze včerejška. Když Markéta usnula, Kopek ji popadl oběma rukama za hrdlo, silně stiskl, klekl jí na prsa a škrtil ji, když poznal, že se žena již nehýbá, postavil se a šlápl jí pravou novou plnou vahou na prsa, až se jí hrudní koš prolomil. Potom se celou hodinu modlil, aby se jeho ohavný skutek neprozradil. O desáté večer šel oznámit domácímu a své sestře úmrtí manželky.
Tehdejší krajský soud v Písku vynesl po závěrečném přelíčení 15. června 1859 rozsudek: trest smrti pro zločin dokonané úkladné vraždy.
Věra a Karel Kuncipálovi, Strakonický deník, 2. 10. 2010
